Jsem někdo jiný

Ano, jsem jiný člověk než tomu bylo před osmi měsíci, to je můj vnitřní pohled na mě samotnou a stejného názoru jsou i lidé v mém okolí. Tahle změna, výrazná změna k lepšímu, nastala proto, že jsem počátkem října loňského roku, v době, kdy jsem byla na konci svých sil, našla odvahu se přihlásit do Terapie něhou.

Trápení a zoufalství, jejichž intenzita se loni zvýšila na neúnosnou mez, mě přivedly až na pokraj propasti a přinutily mě hledat pomoc, do té doby zcela neúčinnou. Ze všech svých problémů jsem obviňovala lidi kolem sebe, nepřející osud a samotného, v mých očích krutě a nespravedlivě trestajícího Boha, nepřijímala jsem sama sebe a svůj život, a všemu jsem se urputně vzpírala a vzpouzela.

Začátky terapie něhou byly pro mě tvrdé a bolestné, protože se mi dostalo vysvětlení, že za všechno, co se mi děje, si můžu jenom já sama, moje špatné návyky, zlozvyky, chybný přístup k životu, k Vesmíru, bytostná nenávist k sobě, a za tím vším stojí moje duchovní pýcha. Tohle uslyšet, pochopit, přijmout, srovnat se s tím a diametrálně začít měnit přístup a myšlení, bylo pro mě velmi bolestným zápasem. Nešlo to hladce, neboť staré vzorce myšlení se mě držely zuby nehty a překonat je, začít krotit a umenšovat ego a zahájit tak cestu k transformaci, to mě stálo opravdu hodně úsilí, slzí, probdělých nocí.

Mnohokrát jsem chtěla terapii ukončit. Ale moje bytostná touha po zcela zásadní změně mého dosud nesnesitelného života a bezmezná trpělivost pana něhoterapeuta, jeho neustálé vysvětlování a přátelská podpora, nakonec dosáhly cíle. Já jsem prozřela, začala jsem postupně chápat, uviděla jsem se pohledem zvenčí a to bylo, jako bych se probudila z těžkého děsuplného snu a tím byla konečně dlouhá cesta ke změně nastoupena. Důležitými a velmi účinnými se mi staly neocenitelné pomůcky, které pan něhoterapeut nabízí, a to rituál přijetí a péče o vnitřní dítě. Začlenila jsem je do každodenního života a opravdu pravidelně a několikrát denně je používám. Začala jsem díky tomu nacházet ztracený vnitřní klid, začala jsem přijímat sama sebe a svůj nynější život takový, jaký teď právě je a začala jsem se učit mít ráda sama sebe. Na nastoupené cestě je mi moudrým a laskavým průvodcem pan Havelka, kterého je mi ctí považovat tak trochu i za svého učitele, protože díky němu jsem se dozvěděla řadu cenných informací, najednou se mi nečekaně rozšířily obzory. Začal se měnit i můj přístup ke světu, k Vesmíru a lidem kolem mě, změny doznal i můj žebříček hodnot. Já jsem klidnější, vyrovnanější, více sama sebou,v mém životě je více pokory a vděčnosti, já jsem po letech spokojenější. Učím se na ničem nelpět, nic k sobě nepoutat řetězy a brát život a události s lehkým nadhledem tak, jak jsou, nevzpírám se.

Už se dokážu víc usmívat, zatím alespoň občas pociťuji malé střípky radosti, to je přímý zisk z absolvované TŇ II., která pozvedla moji dosud zadupanou ženskou energii a moje sebevědomí. Zcela zřetelně jsem si začala ujasňovat, co opravdu v životě chci, po čem opravdu bytostně toužím. Uvědomila jsem si, že tím nejdůležitějším člověkem v mém životě jsem já, že když dokážu přijímat a milovat sama sebe, jedině pak dokážu přijímat a milovat i druhé lidi a doufám, že jim pak dokážu také jednou účinně pomáhat.

Vím zcela jistě, že kdybych neabsolvovala TŇ, moje utrpení by se dále stupňovalo, raději nechci ani domyslet, jak bych asi byla dopadla. Ze své zkušenosti mohu tedy opravdu s čistým svědomím a zcela upřímně všem váhajícím klientkám Terapii něhou doporučit, protože funguje dobře, je účinná, má smysl a dokáže s použitím zázračné masti vyhojit rány a šrámy na duši trvale. Když člověk sám opravdu chce a nevzdá se a urputný odpor starého myšlení překoná, pak za láskyplné pomoci pana Havelky nastoupit na cestu změny k lepšímu může. Mně se to povedlo a jsem za to vděčná sama sobě, Vesmíru a panu něhoterapeutovi zvlášť.

A. J. (anna.janeck@seznam.cz, 19. 6. 2009)