Něhoterapeut o sobě

Považuji se za duchovně zaměřeného introvertního intelektuála s kladným vztahem k ženám. Je mi 58 roků, měřím 188 cm, vážím 90 kg a jsem čistotný :-). Původním povoláním jsem programátor a spisovatel počítačových příruček, vedle terapie něhou se stále ještě přiživuji jako tvůrce internetových stránek, viz www.e-stranka.cz.

Smutný spirituální životopis

Po celý svůj život jsem urputně hledal pravdu. Svět mi odmalička připadal jako mučírna a já se z toho trápení snažil najít cestu ven.

Od osmnácti let jsem byl jogínem, žákem Dr. Eduarda Tomáše, pod jehož osobním vedením jsem se dvacet let marně snažil promeditovat do samádhi. Po dlouhé době marného úsilí jsem to vzdal, za hrozných pocitů viny z vlastního duchovního selhání.

Po odchodu od Tomášů jsem absolvoval řadu terapií a seminářů duchovního a osobního rozvoje (kurzy kreativity u Lídy Chrášťanské, semináře Patricie Anzari v Liblicích, výcvik asertivity s Lali Belešem a Janem Jílkem, Modrá Alfa s Petrem Velechovským, Esoterní léčení s Ludgerem Schollem, rodinné konstelace s Janem Bílým, zasvěcení reiki, kineziologie, řada manažerských výcviků v rámci IT firmy...).

Celý život jsem tajně toužil stát se psychoterapeutem. Hned po revoluci jsem se účastnil rozjezdu Skálovy Pražské psychoterapeutické fakulty, na které jsem absolvoval tři ročníky převážně teoretické výuky. Poté jsem absolvoval čtyři roky klasické psychoanalýzy v roli klienta, protože jsem potřeboval opět poctivě začít sám u sebe. Od roku 1996 jsem byl mnoho let ve výcviku Hlubinné abreaktivní psychoterapie u Andreje Dragomireckého a Míly Lukášové, s nimiž jsem absolvoval několik desítek intenzivních výcvikových seminářů všech stupňů...

Po nekonečných desetiletích marného hledání pravdy a vlastní spirituální parkety jsem se psychicky i duchovně zhroutil a skončil v péči psychiatra na antidepresivech. Osud se mi za mé hledání odvděčil naprostým debaklem. Jasně se prokázalo, že žádná z existujících duchovních nauk ani terapií mi nedokázala pomoci.

Cesta tam i zpět

Podobně jako Hospodin vodil národ izraelský při hledání země zaslíbené čtyřicet let po poušti Sinajské, i mě vodil Vesmír při mém hledání pravdy čtyřicet let po poušti duchovní.

Teď, s odstupem, vidím právě v tom svoji nejdůležitější terapeutickou kvalifikaci. Ze stejné pouště totiž za mnou teď přicházejí moji klienti a mají ke mně důvěru, protože já znám cestu tam i zpět.

Pak jakoby mi Vesmír potichu dal klíče od spousty cenných věcí, a já se je teď učím používat. Většina klíčů je úplně nová, ještě nikdy jsem je u nikoho druhého neviděl, ani jsem o nich dosud nic nečetl, o to více si jich považuji. Se svojí zkušeností z pouště a s novými klíči od Vesmíru jsem schopen dělat mnohem efektivnější terapii, než jakou jsem kdykoliv před tím zažil sám na sobě.

Je to totiž jediná terapie na světě, která nakonec dokázala pomoci i mně. A já teď každý den s velkým zadostiučiněním zjišťuji, že dokáže efektivně pomoci úplně každému, kdo o to opravdu stojí.

Zeď nářků

Uprostřed Jeruzaléma stojí několik tisíc let staré významné poutní místo - Zeď nářků. Z celého světa k ní přijíždějí lidé, aby do škvír mezi megalitické kamenné bloky zastrkávali papírky se svými přáními:

Když se i mně poštěstilo v klidu stanout u Zdi nářků a rituálně o ni opřít ruce, neměl jsem připravené žádné přání, žádný papírek, asi že byl zrovna šábes, kdy se zde nesmí ani psát, ale já si to předem nestihl ani promyslet.

Stál jsem u Zdi nářků s dětským smutkem, že ve shonu zájezdu jsem promeškal příležitost se polaskat se svými přáními na místě k tomu obzvlášť rituálně vhodném. Prosil jsem Vesmír, ať mi napoví, ať mi nějaké vhodné přání podstrčí. A Vesmír mlčel, jako ostatně obvykle :-).

V průběhu jeho významného mlčení všechna ta cizí přání, všechny ty cizí papírky zastrkané do Zdi nářků, začaly přitahovat moji pozornost, jakoby se rozzářily. Hleděl jsem na to přes slzy vděčnosti a Vesmír jakoby mi říkal: „Podívej, co těch přání je, podívej, jak jsou důležitá, krásná a zářící. Nevadí, že sis nepřinesl žádné vlastní přání. Tvým přáním nechť je vidět posvátnost přání těch druhých a v terapii jim pomáhat dosáhnout jejich naplnění.“

Neznám asi nic krásnějšího.

 
(Viz též osobní Spirituální stránky na www.havelka.info.)

(J.H., únor 2009)