terapie něhou   terapie něhou
 

» Pusťte si hudbu

» Co je terapie něhou

» Terapie něhou I.

» Terapie něhou II.

» Terapie něhou III. - Egypt

» Něhoterapeut o sobě

» Motivace k terapii

» Podpora pozemského ženství

» Regresní terapie

» Rituál přijetí

» Kontakt

» Večerní povídání o terapii

» Starší texty o terapii něhou

Terapeutův videoblog (NOVÉ)

 

 

Účinné! Jasné! Krásné!

Po rodičích jsem okoukala houževnatost, pracovitost, nasazení, schopnost být na sebe tvrdá. Ve svých 28 letech jsem si dokázala radikální změnou životosprávy vyléčit dost bolestivé revma, se kterým si dva předcházející roky nevěděli rady ani ti nejlepší specialisté ve Výzkumném ústavu pro revmatické choroby v Praze...

... přesto v mém životě něco důležitého chybí. Hledám to marně už řadu let a jsem z všeho toho věčného zklamání tak unavená, že už ani nemám chuť se pouštět do něčeho dalšího. Už nemám sílu něco zkoušet. Nemám zájem být úspěšná ve vnějším světě, když nemám žádnou hodnotu ve svém vlastním království. Už nemám chuť se bít o život. Okamžiky mých dnů strávených s dvouletým synkem mi protékají mezi prsty jako písek a já se jen dívám, jak mrhám příležitostmi, jak se mi život vymyká z vlastních rukou. Mé sny a touhy a radost jsou pohřbeny. Není pro co žít…

To je okamžik, kdy na internetu nacházím stránky Terapie něhou. Ano, je to něha a láska sama k sobě, co mi chybí, ale ať přemýšlím, jak přemýšlím, nevím, jak ji do svého těla a mysli vyrobit, jak ji do svého srdíčka zasít… Nejde ji objednat, nejde si ji vyrobit. Člověk může být pracovitý, houževnatý, neoblomný, tvrdý na sebe a své výsledky (a klidně je i mít), rozumný, reagovat klidně, pomalu i rychle a zbrkle, ale láska? Ta nějak s touto aktivitou nemá nic společného. Ta se buď objeví, nebo ne.

Povídám o svém internetovém objevu kamarádce, se kterou se dlouhodobě snažíme přicházet na příčiny našich trápení, absolvujeme statečně jednu konstelaci za druhou, a ona se ptá: „Ale co tvoje manželství? Opravdu jsi si jistá, že tu „terapii“ chceš podstoupit? Nezboří to tvoje manželství? Já raději půjdu na poklepovou masáž a když mi nějaký blok vznikne, tak ho hnedka rozklepu…“

Hmmm… Ne. Už nechci odblokovávat bloky a rozmasírovávat ztuhlé trapézy. Chci žít tak, aby mi ty bloky nevznikaly (ještě pořád si myslím, že ony vznikají bez mojí účasti?) A manželství? No, ono už pro mě nemá cenu absolutně nic, pokud nemám pro sebe cenu já sama. V životě mám smutek, prázdno a zmatek. Ne že bych byla nepořádná, ne že bych si neuměla ve věcech sjednat systém. I naše manželství vypadá navenek spokojeně, ale uvnitř mám takový zvláštní neklid. Nevyznám se v sobě. I když jsem navenek úspěšná a co chci, toho vždycky dosáhnu, ale nějak něco uvnitř mi moc chybí. A jediný, kdo mi to může dát… jsem já sama. Ale jak?

-----------------------------------------------------

No, ten chlapík z internetu by o tom mohl něco vědět. Nazvat svoji cestu Terapií něhou… Docela odvážný. Kontroverzní. Možná taky pro odvážný holky, co jim jde o život a svoji poslední šanci nechtějí promrhat. Je rozhodnuto. Po dvou hodinách terapie něhou po Skype, kdy jsem se ubezpečila, že mu snad doopravdy půjde o to mi pomoct, jedu do Prahy.

Vystupuji z vlaku, svítí sluníčko, hned vím, kam jít. Jedenáctipatrové paneláky jsou vidět už z vlaku. Bílá budka na jediném z nich mi určuje přesný směr. Obdivuji čerstvý vzduch, na který jsem doma na venkově zvyklá. Očekávala jsem pražský smrad… promiňte smog. Z jižní strany věžáků jsou zahrádky s rozkvetlými květinami, barev nespočet. Jsem v Radotíně o půl hoďku dřív, nechci předčasným příchodem rušit, jdu se projít. Slunce svítí, okolo jede starší pán na kole, slečna venčí psa, vítr trošku profukuje, na obloze sem tam mráček. Už se nemůžu dočkat. Ty dopisy od klientek na stránkách terapie něhou mi teda fakt učarovaly. Už abych to měla za sebou a nesla si to nevyčíslitelné a nepopsatelné nadšení domů… Ale abych pak nebyla zklamaná, znáte to. Vykreslíte si výsledek v růžových barvách a ono to ve skutečnosti pak dopadne černobíle, nebo málo barevně… Nelítám moc ve vzdušných zámcích? Nepřeju si toho moc?

-----------------------------------------------------

Po čtyřhodinovém sezení odcházím lehoučká, nadšená, zářivá, uvnitř rozesmátá a klidná zároveň, nabitá energií a odhodláním duchovní prožitky zúročit ve vlastním životě. Kamarádce píšu SMS: „Neuvěřitelné! Nepochopitelné! Nezměrné! Bezmezně! Účinné! Jasné! Srozumitelné! Krásné! Nádherné! Ten chlapík je fakt Třída! Kam se hrabou poklepové masáže. Nechceš investovat jinam a lépe?“ Ale vím, že zatím nechce. Zatím se bojí své touhy. Bojí se snít. Bojí se začít své sny uskutečňovat. Svým způsobem se bojí Žít. Jaká škoda. Ani neví, o co přichází. Neumí si ani představit ten potenciál, který si zatím nechá (dobrovolně!) jen tak protékat mezi prsty nenávratně pryč…

Ač dříve nemluvná, cestu domů vlakem prokecám se spolucestujícími a na rozdíl od dřívějška na můj vkus docela dost povídám o sobě, o svých přesvědčeních, zkušenostech, zážitcích. Rozhovor nemá konce, přestože jde o lidi, které jsem nikdy neviděla. Nestačím se divit, že mám co říci, že to má hlavu a patu, trošičku se s údivem, úctou a radostí poslouchám, nevycházím z údivu, jak bezva je s lidmi povídat, říci svůj názor a nechat ten jejich zase jim… Neznámí lidé na ulici a na autobusové zastávce mě zdraví (opravdu!) a usmívají se na mě a já na ně. Manželství pro mě začíná mít smysl a už se těším na výmysly mé Princezny Touhy a na to, jak je bude Ministr s nadšením a nasazením realizovat.

Manžel okamžitě poznává změnu v mém výrazu ve tváři, líbáme se na uvítanou snad celou věčnost. Ještě neví, co všechno mu potřebuju říct… Synka okamžitě sprdnu na tři doby, když si začíná jen tak z nudy vymýšlet. Dříve bych to fakt nikdy neudělala. Druhý den ráno balíme a jedem na dovolenou. V klidu ještě nakoupím, navařím, nabalím, Kubíček je dnes neuvěřitelně v pohodě (že by zrcadlil můj vnitřní klid?)…

-----------------------------------------------------

A nakonec sedám k počítači, protože to nejde, vám to všem nevypsat… Píšu už dvě hodiny a chlapeček si v klidu hraje na zemi, schovává se do skříně, rozevírá dvířka, běží mi do náruče se poňuchňat, potlačit a zase zpátky do skříně. Skříň zavře, zaťuká na dvířka, otevře a běží zase ke mně. Říká: „mámo avoj!“ a pohladí mě po tváři, jako by říkal Mami ahoj, jsem rád, že jsi konečně tady! Běhá takhle už 20 minut a já v slzách dojetí a úcty dopisuju řádky, které jsem ani nemyslela, že budu mít dnes čas a možnost napsat…

S úctou a láskou k vám všem odhodlaným i ještě váhajícím, k panu Něhoterapeutovi, k Něze a Odvaze. Zázraky se dějí! Jen je třeba na ně věřit a trošku jim do svého života pomoci.
 

PS.

On mě něhoterapeut varoval, že mi tato euforie nevydrží déle než pár týdnů, že příště budeme dělat vnitřní dítě, že to bude možná bolet, a že teprve pak se dají očekávat trvalé terapeutické zisky. Uvidíme. Každopádně mi to dává smysl. Třeba vám zase někdy napíšu :-).

Marcela (Marcela.zavodna@seznam.cz, 3.7.2009)  

 

Zkušenosti klientů

» Terapie v Egyptě
» Když vesmír vyslyší
» Dveře do radostnějšího
» Věřit svojí GPS
» Hugo – útěk před terapií
» Týden v ráji
» TŇ III v Egyptě
» Má cesta k sobě
» Vzestup o berlích
» Něha i kopanec
» Svědectví 1
» Dva roky po terapii
» Pro zvědavého muže
» Znovuzrození
» Našel jsem něco nového
» Utěšit vnitřní holčičku
» Účinné! Jasné! Krásné!

» Další zkušenosti...
 

Články o TŇ

» Deprese je brána
» Meduňka
» Třetí oko
» Phoenix 1
» Phoenix 2
» Regenerace


jít za hranice dosavadního poznání...spatřit to, co bylo dosud očím skryto...koncentrovat pozornost na krásu...nechat mysl svobodně rozepnout do volného prostoru...zažít hluboké uvolnění...ochutnat sladkost božské lásky...


(c) Jan Zahradník Havelka, www.terapie-nehou.cz,
   Vyrobila e-stránka, poskytovatel terapie     000

 

terapie něhou   terapie něhou