Dva dopisy

Milá Katko!

Byla jsi zvědavá, jak dopadlo mé první sezení „Terapie něhou“. Tak tedy.

Na místo jsem se dostala snadno, v Radotíně nejde zabloudit. To víš, že mi v žaludku motýlci lítali, když jsem se blížila do 11. poschodí. Pan inženýr čekal na chodbě, prošedivělý dlouhán s úsměvem na rtech, první dojem dobrý. Druhý dojem ještě lepší, má super tenorový hlas, myslím, a piáno a kytaru v pokoji.

Změřit mi na počátku puls, tak by to bylo na sprint. Znáš mě, nedám moc najevo, ale uvnitř! Takže, první oťukávání u čaje. Docela mě zaskočil, neměla jsem moc připraveno, co chci vlastně řešit. Ty víš, že nevím, jak dál s Kamilem, že mě to v kanceláři dost často štve, že si říkám, jak bych brala nějaký impuls, myslím něco dál se sebou, nějaký další růst, i když to zní divně. Náš Petr už má svůj život, mámu už nepotřebuje a do vnoučat daleko. Tak jsem se to snažila tak nějak sesumírovat, no prostě hrůza koktání.

Pak vlastně začalo sezení. Posadil mě na počítačové křesílko, zapálil lampičky a pustil meditační hudbu. Pokoj má pěkný se spoustou drobností podle mého východně – náboženského gusta, a prý pozor na první kontakt. Tedy, jak vysvětlil, fyzickým kontaktem, dotykem, se zesílí účinky energie z vesmíru, tím, že jsme protipóly, tedy ženská a mužský, něco jako vesmírná anténa. I když se sotva ramen dotkl, napoprvé jsem se cítila divně, ale žádná masáž to nebyla, fakt jen sem tam dotyk na ramena a šíji, za půl hodiny to bylo i příjemné a nerušilo to, stál za mnou. Ovšem jeho vyptávání se a povídání, to byla síla. Žádné servítky, pěkně natvrdo. Tedy pro mě, ty víš, že se nedovedu moc svěřovat, líčit pocity a tak. A to jsem musela! Pěkně pojmenovat, co člověka štve, co cítí a kde není spokojený. A litovat se, až jsem bulela, jak želva. Víš, jak se uleví? No a to je teprve začátek. Jsem zvědavá na příště. Na to, jak jsem měla obavy, do čeho jdu, je to víc než dobré.

Nerozmyslíš si to taky? Znáš ty své stavy nechuti do ničeho a únavy. Určitě by ti tohle pomohlo. Myslím, že budu dost překvapená, kam se dostanu. Tak zatím! Tvá Alča.

Klientka klientkám.

Vážené dámy!

Co si představit pod názvem „Terapie něhou“?

Pro ženu není v životě něhy nikdy dost. Troufám si říci, že něha je nám mnohým zdrojem energie a potvrzením naší odlišnosti, ženskosti a větší citlivosti vůči opačnému pohlaví.

Jak tedy může vypadat a fungovat terapie, která ve svém názvu něhu nese?

Při hledání ozdravné letní aktivity, kterou si dopřávám pravidelně, mě tento název padl do oka. Proč jednou nedopřát terapii vyčerpanému duchovnu, když se tak snažím udržet si v kondici své fyzično? Přiznám se, že patrně psychická únava mých padesáti let mě přímo navedla k inzerátu s tímto názvem. Zanedlouho jsem se ocitla před dveřmi bytu, kde se mi měla nabídnout slíbená regenerace. Co mě vlastně čeká? Psychoterapii znám jen z vyprávění.

Léčba začala seznamováním léčitele a pacientky, možná lépe – partnerů, z nichž jeden veden léčitelskou praxí ví, co v tom druhém zbytečného a záporného najít a odstranit. Poté, co jsme si vyjasnili cíle, ke kterým chceme dojít, (neměla jsem je sama předtím přesně jasné), začalo první dvouhodinové sezení. Technicky vzato opravdu sezení, žádné lůžko ve speciální psychologické ordinaci, jak známe z filmů. Posezení v pěkném pokoji s výhledem na květinami obrostlý balkon, tichá hudba a lehké motýlí dotyky rukou na ramenou, které se na mě snáší spolu s hlasem terapeuta, aniž by mě rušil oční kontakt. Dotyky jsou sotva citelné, ale účinky masáže duševní se hlásí brzy a hodně citelně. Pan Jan prostě ví, kam tnout a na co se ptát, aby se nahromaděné bloky hroutily a proslzených kapesníků na podlaze přibývalo. Netušila jsem, co zátěže a nespokojenosti si člověk může nést a co mu všechno ubírá energii..

V čem je tedy obsažena něha, uvedená v názvu terapie? V citlivém přístupu léčitele ke klientkám a jeho zkušenostech s ženskou psychikou? Jistě, ale to by měla být samozřejmost. Snad je ta výjimečnost v pomyslném nadčasovém až vesmírném objetí našich citlivých unavených dušiček, které umí pan Jan vyvolat, v umění připomenout nám důsledně, ale i s humorem pomíjivost negativních, ale i úchvatných jevů naší současné a dočasné fyzické existence. V neposlední řadě přiznat úctu mužského plemene k roli, kterou nám přináší život ženy. Lidsky a něžně nás nasměrovat, když jsme bezradné a ptáme se, co tedy dál v tom našem ženském životě, kde není něhy nikdy dost.

Sílu v hledání Vám přeje klientka Helena Pátková.  
    (srpen 2007)